Moje první setkání s Melittobií část 2.

Je to již řada dní od hořkého dne, kdy jsem odhalil zničení hnízda čmeláků lučních melitobií. Jak jsem správně očekával, tím to neskončilo naopak začalo. Od toho dne melittobie začaly doslova “pršet z nebe”, pokaždé, když jsem šel na prohlídku úlů jsem jich několik našel. Obvykle v, nebo poblíž větracího otvoru, na klapce, či v nejhorším případě uvnitř úlů. Rodina čmeláků lučních, která začala téměř od nuly ale pokračuje v chovu larev.

Zdroj nákazy

Narůstající počet melittobií na zahradě bylo potřeba řešit. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k průniku do dalších úlů (pokud k nim již nedošlo). Stěžejním k nálezu zdroje nákazy byl nákup nového bambusového zahradního nábytku na novou terasu. V stéblech začala totiž hrnčířka budovat hnízda. Bylo hezké to sledovat, ale sotva bylo zavíčkováno, objevila se první melittobie a slídila poblíž. Pak další a další, zamačkával jsem je prsty, ale doslova mi skákaly po klávesnici. Zdá se že ne náhodou byl jeden z napadených úlů na terase a druhý na zahradě nejblíže k terase. Nákaza se skrývala v podlaze. Desky podlahy měly po celé délce na krajích otvory a v těch už od jara pilné samotářky budovaly hnízda. Tak velká koncentrace hnízd pohromadě se stala po nálezu melittobií semeništěm zkázy do okolí. Bohužel jediný způsob jak bojovat s melittobií je zničení všech infikovaných hnízd. Po akci začaly počty melittobií na zahradě konečně klesat.

Průniky do hnízd

Desítky a desítky melittobií mě o sobě mnoho naučily.

  1. Nedělá jim problém vyčichat malý kokonek hrnčířky zavíčkovaný v bambusu. Co teprve hnízdo čmeláků v plném rozvoji. Už nezabijím každou malou mušku co potkám, protože melittobie se chovají naprosto unikátně. Poté co přiletí se pohybují velice pomalu, patrně tím že nemají žádné predátory nemusí nikam spěchat. Většinou je najdete jak někde sedí, nebo jen velice pomalu lezou. V 99% případů je zamáčknete prstem, v tom posledním procentu jednou poskočí o pár cm a zamáčknete je pak.
  2. Ochranná klapka pro ně patrně není žádná bariéra. Většinou míří k větracímu otvoru, ale od toho mohou přistát i několik desítek cm daleko a nebo tam dolezou. Jednu jsem zamáčknul pod klapkou, kde byla přimáčklá a očividně “čekala” na nadzvednutí od dělnice, aby mohla prolézt.
  3. Slabým místem, kde docházelo k průnikům byla izolace na hranách dřeva. Svědčí pro to jak nepřímé důkazy – cca 15 kousků jsem našel v různých úlech sedět na stěnách pod stropem (ve všech případech se jednalo o zdravá hnízda, takže původ byl zvenku), tak důkazy přímé – 5 kousků jsem nalezl mezi destičkou z polykarbonátu a stříškou, jinudy než izolací nemohli prolézt.

Další opatření

První reakcí na situaci bylo vylepšení modelu úlků, to ale pochopitelně na letošní rok nebude mít valný vliv. Tři začínající rodiny jsem přesunul do prototypů. Pokud k nějakému průniku došlo, bylo to ale stejně nejspíš už před přesunem. Nové úlky umožňují snazší vložení lepových pásů do větracích otvorů jak z venku tak zevnitř. Střecha těsní mnohem lépe a odpadá nutnost odstraňování polystyrenu ve vedrech.

Pozorovací okénko z polykarbonátu se ukázalo býti překvapivě dalším ochranným prvkem, když v 5 případech zabránilo průniku do hnízda. Navíc umožňuje bezproblémovou prohlídku vnitřku, bez rizika vniknutí parazitů při sejmutí stříšky.

Pro včasné odhalení napadení jsem dovnitř čmelínů instaloval vnitřní lepovou past. Po narození jde parazit za světlem, záchyt na lepové pasti indikuje nutnost okamžité akce.

Přestože je větrací otvor dál od klapky, je stále moc nebezpečně blízko. Pach hnízda je třeba odstínit lepe. Vyrobil jsem tedy z HT 50 trubek systém s lepovými pastmi na konci. U sledovaných hnízd má dvě větve, jednu odvětrávací co nejdál a druhou prosvětlovací tak aby stále do otvoru vnikalo světlo. Jinak by totiž vnitřní pasti pozbyly smysl.

Pro případ dalšího napadení jsem upravil karanténu. Akvárium je uzavřené s větracím otvorem s uhelonem 53 S.

Napadení číslo 2, 3 a 4

Vzhledem k tomu, že jsem před několika týdny vyměnil s jiným chovatelem úly (luční, kterých jsem měl celkem 4 rodiny za zahradní, kterých měl prozměnu více druhý chovatel), upozornil jsem na chovatele, že pochází ze “zamořené oblasti”. Bohužel, odhalil napadení i zde. Rozvoj nebyl takový, ale stačilo to na zničení více než poloviny kokonů (bohužel mateřských). Napadení ale nebylo opět vůbec viditelné, bylo odhaleno až po odchytání všech čmeláků a skutečně detailní prohlídce všech kokonů v noci.

V ukončeném hnízdě čmeláka zahradního, které už opustily dělnice, jsem nalezl dva neotevřené samčí kokony. Jeden byl napadený melittobiíí. Ukončená hnízda mohou představovat riziko. Poslední dělnice už se starají o hnízdo jen velice laxně a jednotlivé kokony jsou pro melittobie snadným cílem. Čištění opuštěných úlů je tedy lepší dělat co nejrychleji po dolétání dělnic.

Rodina lučních s pořadovým číslem 4 odhalila při hloubkové kontrole 2 jedince melittobia uvnitř hnízdní dutiny. Provedl jsem stěhování čmeláků a 2 larev. Hnízdo bylo malé a tak všechny kokony nakonec ukázaly infekci.

Vyhodnocení alternativního postupu sanace Melittobií

Experimentální postup v případě napadení melittobií poprvé použitý u lučních 14.6. byl formálně ukončen 12.7.

Stav 14 dní po zásahu, čmeláci vychovali z některých larev kokony u ostatních pokračují s chovem. Došlo k nakladení nových vajíček, patrně již pouze samčích.
Stav 18 dní po zásahu, 2 nové mateřské kokony. Čmeláci pokračují v kladení a chovu samců.
Stav 22 dní po zásahu, dochází ke kuklení samčích vajíček, ve hnízdě se objevila první mladá matka (není na snímku).
Stav 25 dní po zásahu, v hnízdě pozorovaný čerstvě vylíhnutý sameček. V hnízdě nalezená matka s roztoči na zádech, patrně připravená k opuštění úlu.
Stav 28 dní po zásahu, 2 poslední mateřské kokony se otevřely, mladé matky sedí uprostřed snímku. Nález 1 melittobie v hnízdní dutině vedly k odebrání zbylých samčích kokonů z hnízda. Čmeláci nyní již bez kladení a larev mohou dožít, matky vylétat.

Experiment hodnotím jako úspěšný, rodina čmeláků dokázala z larev z napadeného hnízda odchovat minimálně 3 mladé matky. Důvod opětovného napadení melittobií byl patrně způsoben opětovným průnikem ze zamořeného prostředí. Nový úl byl umístěn na stejné místo, kde byla silná expozice melittobiemi z okolí. Místo průniku bylo identifikováno až v průběhu při kterém bylo zabito 6 melittobií, které se dostaly dovnitř, 3 které se skrz těsnění dostaly nad okénko z polykarbonátu a dalších 5 zabitých na vnějších stěnách úlu. Přesto se všechny mateřské kokony mohly vyvinout v matky. Potenciál metody po vylepšení by dával šanci opětovnému rozvoji rodiny s ještě více matkami (možná 10 i 15). V hnízdě bylo nalezeno 4-5 původních larev, patrně zemřely v důsledku protržení obalu, nebo kvůli hladu. Další 3 larvy se nepovedlo dostat z původního díla.

Aktualizovaný postup můžete přečíst v dalším článku

1 komentář u “Moje první setkání s Melittobií část 2.

  1. Pingback: Postup ošetření hnízda napadeného Melittobií - Chov čmeláků %

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *