Zakládáme čmeláčí zahradu
Pro čmeláky je daleko důležitější dostatek potravy než nedostatek hnízdišť. Právě omezená nabídka potravy je v poslední době hlavní příčinou úbytku čmeláků a jejich druhů v naší krajině. Hlavním důvodem je intenzivní péče o krajinu na všech úrovních, od zahrádek a městské zeleně až po pole a louky. Nejlepší, co můžeme pro čmeláky na zahradě udělat, je vrátit se o několik desetiletí zpět ke starým způsobům hospodaření. Tehdy se trávník sekal kosou a základním stavebním prvkem kvetoucích rostlin byly naše původní domácí druhy.
Tři základní omyly při zakládání zahrady pro čmeláky
- „Na květu vidím čmeláka, takže tu rostlinu zasadím na zahradu.“
To, že se na určitém květu vyskytuje čmelák, ještě neznamená, že je tato rostlina obecně vhodná pro všechny druhy čmeláků. Často jde jen o to, že čmelák nemá zrovna k dispozici lepší potravu. Navíc se může stát, že se na rostlině úspěšně krmí pouze pár nejpřizpůsobivějších druhů, zatímco ostatní ji nevyužijí. Podporou takových rostlin pak paradoxně pomáháme těm, kteří naši pomoc nepotřebují. - „Vyseji směs medonosných rostlin / rozkvetlou louku.“
Pozor na běžně prodávané směsi takzvaných medonosných rostlin. Často obsahují cizokrajné, pro čmeláky nevhodné či dokonce invazivní druhy. Tyto barevné směsi mnohdy nemají s našimi loukami téměř nic společného a využije je jen zlomek opylovačů. Nejlepší je zaměřit se na rostliny, které rostou přirozeně v našem okolí. V ideálním případě je ani nemusíte kupovat, a pokud ano, ověřte si vždy, že jde o správné osivo původních druhů. - „Často sekaný trávník nahradím kvetoucími stromy/keři.“
Většina našich domácích stromů a keřů kvete brzy na jaře v době, kdy je potravy dost a čmeláčí hnízda se teprve rozvíjejí. Problém však nastává po odkvětu koncem května, kdy hlavním zdrojem potravy začínají být kvetoucí byliny, zatímco stromy a keře (až na pár výjimek) už nekvetou. Některé nepůvodní druhy sice kvetou později, ale většina čmeláků je nedokáže využít, případně jen hrstka nejpřizpůsobivějších druhů. Kvetoucí trávník proto stromy ani keři nikdy plně nenahradíte!
Prvotní úvaha
Při zakládání zahrady pro čmeláky je nejdůležitější zvážit počáteční stav. Nejjednodušší situací je zahrada vznikající na „zelené louce“, třeba u novostavby. Zde lze zahradu založit hned správně. V takovém případě se ale často neobejdete bez boje s běžnou praxí zahradních architektů a realizací, kteří neznají nebo nechápou specifické potřeby čmeláků. Ideální podoba takové zahrady se podobá starým českým zahradám s ovocnými stromy a méně kosenou travní plochou, kde převažují původní kvetoucí rostliny.
Větším problémem je, pokud je zahrada již založená. Jakýkoli zásah vhodný pro čmeláky může být v rozporu s původním designem a styl zahrady tím utrpí na estetické hodnotě. Čím modernější styl, tím obtížnější bývá změna. Je ale dobré si uvědomit, že pozvolná a esteticky přijatelná proměna není otázkou dvou či tří let, ale spíše 5–10 let. Navíc čmeláci nejsou jedinými opylovači – následující úpravy prospívají většině našich domácích druhů.
Revize záhonů
Nejrychlejší změnou mohou být úpravy záhonů, kde pěstujeme byliny a nižší keře. Většina klasických okrasných zahradních rostlin je cizokrajného původu nebo příliš vyšlechtěná, a tím pádem má pro opylovače minimální přínos. Nebojte se proto nahradit část těchto druhů za naše původní nebo méně šlechtěné rostliny, které lze sehnat i v zahradnictvích.
Tipy: jetel červenavý, šalvěj přeslenitá, hluchavka skvrnitá, bukvice lékařská, čistec německý, černohlávek velkokvětý, ožanka kalamandra, kostival lékařský
Co s trávníky?
Nejlepší, co pro čmeláky v trávníku můžeme udělat, je nechat ho kvést. U moderních „uklizených“ zahrad si ale málokdo dokáže představit vysokou, nesekanou trávu. Existují však druhy, které dokážou vykvést i v nižších trávnících, například jetel plazivý, štírovník růžkatý, chrpa luční nebo černohlávek obecný. Tyto rostliny mají pro opylovače velký přínos, zatímco u populárních pampelišek či sedmikrásek je význam spíše malý.
Někdy stačí trávník sekat méně často. Rozvrhněte si, kde se skutečně pohybujete, a častěji posekejte pouze tyto pochozí plochy. Jinde vytvořte cestičky a zbytek sekat méně. Ideální je mozaiková seč, kdy pořád někde na zahradě něco kvete.
Poměrně jednoduchým a přitom velmi efektivním řešením je zachovat v trávníku „solitéry“ běžného jetele lučního. Prostě ho sekačkou obsekejte. Samostatné ostrůvky kvetoucího jetele v trávníku nevypadají špatně a pro čmeláky je jetel luční jednou z nejlepších rostlin vůbec. Posekejte ho až po odkvětu, on znovu obrazí a kvete dál.
Nejlepší variantou je samozřejmě skutečná louka, kde hlavními rostlinami jsou jetel luční a další bobovité druhy. Taková louka se ovšem musí pravidelně kosit minimálně dvakrát ročně a posečenou hmotu odstraňovat, aby se v půdě nehromadil dusík, který by nakonec potlačil kvetoucí byliny. Jak vytvořit ideální louku pro čmeláky a další opylovače si můžete přečíst na stránkách Čmeláci Plus.
Všímejte si plevelu
Existují plevele, které bychom si měli doslova „hýčkat“. Například hluchavka nachová umí obsadit holou půdu, je nízká a po odkvětu mizí. Když se pak objeví trvalejší porost, sama ustoupí. U čmeláků patří k oblíbeným druhům.
V sušších koutech zahrady se často objeví měrnice černá – není příliš ozdobná, ale kvete v období, kdy moc jiných rostlin nekvete, a navíc nevyžaduje tolik vlhka jako jiné hluchavkovité druhy. Za horkých a suchých dnů tak poskytuje cenný nektar.
Skutečným darem je i hadinec, který je nejen krásný, ale nesmírně přínosný pro opylovače. Jde však o dvouletku a pokud po odkvětu nemá vhodné podmínky k vysemenění, už se příště neobjeví.
Samozřejmostí je také hluchavka bílá, skvrnitá nebo kostival lékařský. Pokud se některá z těchto rostlin objeví na vaší zahradě přirozeně, neodstraňujte ji. Po odkvětu jí prospěje mulčování.
Stromy a keře
Jak už zaznělo, stromy a keře nedokážou plně nahradit byliny jakožto zdroj potravy. Některé druhy ale dokážou výrazně pomoci, zejména tím, že nalákají včely medonosné z širokého okolí, a tak uvolní menší zdroje potravy ostatním opylovačům.
Z našich domácích stromů vynikají lípy, protože kvetou později, když většina ostatních dřevin už odkvetla. Speciálně lípa stříbrná produkuje násobně více nektaru než naše původní lípy a kvete ještě o něco později. Často se lze dočíst o hromadném úhynu čmeláků pod stříbrnými lípami, není to ale vina stromu – spíš je obecně v krajině nedostatek potravy, a tak se sem stáhne příliš mnoho opylovačů.
Velký potenciál mají i katalpy (cizokrajné), které zdá se zvládne využít větší spektrum domácích druhů čmeláků. Spolehlivě však dokážou v dané době nalákat také včely, jež by jinak hledaly potravu jinde. Podobně funguje i jerlín japonský.Mezi keři jsou nejpřínosnější růže, jelikož kvetou opakovaně i v létě. Největší užitek poskytují botanické druhy růží, jako je růže šípková, mnohokvětá či svraskalá, a mezi okrasnými kultivary především ty s jednoduchými květy. Když už jsme u růžovitých, tak hodně parády udělají i maliny a ostružiny.
Užitečné odkazy
Potravní podpora čmeláků na zahradách
Jak se vymanit z pasti anglických trávníků