Umístění úlu
Úl pro čmeláky by měl být umístěn ve stínu a měl by být chráněn před studeným větrem. Čmelákům vadí jak vysoké teploty, tak chlad, oboje může zahubit larvy a vajíčka. Mějte na paměti, že ochrana úlu před výkyvy teplot bude vždy horší, než v norách, ve kterých si čmeláci budují hnízda v přírodě! Úl by měl být umístěn jen nízko nad zemí, většina druhů není zvyklá hnízdit vysoko nad zemí (kromě např. čm. rokytového).
Přímé sluneční světlo způsobuje velice rychlé zahřívání vnitřních prostorů, což může být problémem v letních měsících. Teplota uvnitř nesmí překročit 30°C!
Čmelín můžeme umístit na zem a nebo ho zavěsit na stěnu. V obou případech je potřeba myslet na ochranu před mravenci a jiným lezoucím hmyzem! Při položení na zem můžeme čmelín umístit na nožičky do misek s olejem (například biologicky odbouratelný olej na motorové pily), který slouží jako bariéra před mravenci. Při zavěšení doporučujeme jako bariéru namazat závěsnou konstrukci lepem.
Příprava úlu
Vnitřek úlu je vhodné vystlat například kartonem obalů od dortů (ne kartonovým papírem, do dutin se mohou schovávat škůdci), prodloužíme tím životnost úlu a pokud ke kartonu připevníme třeba provázky, bude snadnější později hnízdo vyjmout pro případné odstranění škůdců. Okraje, strany, případně i dno můžeme vystlat sušeným mechem. Ten výborně pohlcuje vlhkost a pachy a zabraňuje tak vzniku plísní.
Čmeláci k vývoji rodiny potřebují dostatek teplodržného materiálu, ve kterém si vybudují voskové hnízdo – komůrku. Tento materiál pomáhá čmelákům udržet optimální teplotu pro vývoj larev. Čmeláci si tento materiál nejsou schopni obstarat sami, proto musíme úl tímto materiálem vyplnit. Použít lze materiál ze 100% bavlny, nebo ovčí vlny, v materiálu nesmí být dlouhá vlákna, do kterých se může čmelák zamotat a zemřít. Materiálem vyplníme tak 2/3 výšky úlu, více je vždy lépe, než méně.
Spouštění ochranné klapky
Poté, co je úl osídlen, je třeba začít s postupným sklápěním ochranné klapky proti škůdcům. Nejprve klapku spustíme tak, aby se při průlezu štěrbinou musela matka zády otřít o klapku a cítila, že musí něco zvedat. Při spuštění je potřeba celý den
sledovat chování královny při průchodech. Klapku pak spouštíme postupně po cca 1 mm dolů. Proces spouštění můžeme rozložit do několika dnů a při každé změně je potřeba sledovat reakci matky, v případě, že by měla problém se z úlu dostat, nebo do něj vlézt, je nutné zasáhnout.
Větrací past na škůdce
S používáním ochranných prvků proti škůdcům není radno otálet. Zatímco v přírodě si umí čmeláci své hnízdo dobře skrýt, úl je škůdcům na očích a pokud do něj proniknou, mohou se v něm nekontrolovatelně množit. Spíše než čměláky, pak množíme jejich škůdce. Ochranná klapka částečně zamezí přístup do úlu, ale parazité mohou přesto proniknout, je tedy dobré si úl pojistit větrací pastí. Hnízdo čmeláků je nejvíce cítit z větracího otvoru, kudy se snaží škůdci nejprve do hnízda proniknout. Před větrací otvor můžeme dát například trubku, do které zevnitř vložíme smotaný kartonový papír potřený lepem na hmyz a zavřeme ho síťkou, kterou neprojdou čmeláci, ale škůdci ano. Škůdci se pak nalepí do pasti a nedostanou druhou šanci k průniku do úlu.
Pravidelná kontrola hnízda
Hnízdo se vyplatí pravidelně kontrolovat od chvíle, kdy v něm již fungují desítky jedinců (6-8 týdnů po osídlení). Prosté odklopení stříšky může odhalit motýlka zavíječe, ten může naklást přes 100 vajíček, ze kterých se líhnou velice žravé housenky. Při objevení tohoto motýlka uvnitř úlu lze výměnou výstelky předejít katastrofě. Pravidelně musíme kontrolovat i ochrannou klapku, dělnice na klapce často zanechají
pylové rousky, ta zůstane pootevřená a zavíječ skrz ní pronikne do hnízda. Klapku je dobré vyčistit před setměním, kdy začíná aktivita zavíječe a dělnice už nenosí další pyl.
Jednou za čas (1-2 týdny) je možné provést i hloubkovou kontrolu hnízda. Ta není nutná, nebo k ní můžeme přistoupit v případě, kdy dojde k podivnému vývoji rodiny – nečekaného poklesu aktivity čmeláků. V případě pozitivního nálezu housenek zavíječe v hnízdě lze pak ještě zachránit jeho zbytky a prodloužit životnost rodiny.
Hloubková kontrola znamená vybavit se ochrannými prostředky – včelařskou kuklou a rukavicemi. S výjimkou čmeláka rokytového nedochází k výrazné obranné aktivitě dělnic, ale je lepší případnému žihadlu předejít, zvláště u začínajících chovatelů. Výrazné zklidnění poskytne rouška či respirátor přes ústa, čmeláky dráždí dech, proti kterému pak také útočí (nejvíce žihadel dávají okolo úst a do rukou). Nejprve velice jemně odstraníme výstelku, až se dostaneme k voskovému stropu samotného hnízda. Ten musíme opatrně roztrhnout a dílo otevřít. K prohlídce je lepší vzít fotoaparát a vnitřek hnízda si nafotit. Můžeme si tak dodatečně všimnout škůdců, kteří při kontrole unikli pozornosti. Kontrolu je třeba provést co nejrychleji tak, aby byli čmeláci co nejméně vystaveni stresu. Také je nutné dát si pozor na venkovní teplotu. Únik tepla v chladném dni může mít pro rodinu čmeláků fatální následky, stejně jako vzduch teplejší 30°C. Po kontrole voskový kryt opět uzavřeme a vrátíme výstelku. Dělnice jsou schopny případné škody velice rychle opravit.
Čištení hnízda od parazitů
V případě, že při prohlídce objevíme v hnízdě přemnožené parazity, housenky zavíječe, broučky Antherophagus nigricornis či larvy much Brachycoma devia, můžeme se pokusit hnízdo zachránit. Pro záchranou operaci si připravíme čistou výstelku do hnízda, červené světlo a sklenice do kterých budeme čmeláky chytat. Po setmění úl zavřeme a přeneseme do uzavřené místnosti, kde bude tma a kde se čmeláci nepoztrácejí. Ideální je třeba úl postavit do vany, odkud čmeláci neutečou. Úl otevřeme a budeme si svítit červeným světlem, které čmeláci nevidí a nebudou létat. Pochytáme je a uzavřeme do sklenice,
začneme opatrně rozebírat výstelku. Voskové dílo se nesmí převrhnout nebo rozlomit, pak by se vylily zásoby nektaru a vysypaly larvy, které už čmeláci zpět nevrátí, takže ho opatrně vyjmeme a oddělíme od staré výstelky, vybereme všechny parazity, poté vložíme novou výstelku a do ní hnízdo a přikryjeme novou výstelkou. Nakonec vsypeme čmeláky zpět.
Dokrmování čmeláků
Čmeláky není třeba až na výjimečné okolnosti dokrmovat. Při hloubkové kontrole můžeme přímo dovnitř hnízda vložit víčko od PET lahve naplněné rouskovým pylem, který čmeláci ztratili na klapce. Takový pyl musí být čerstvý, rousky nesmí na klapce ležet déle než 1-2 dny. V těchto intervalech jej můžeme z klapky sbírat a ukládat do mrazáku, zmražený pyl lze použít kdykoliv. Čmeláci pyl odebírají jen z hnízda, pyl položený na výstelku nebo před vchod ignorují.
Zvláště při katastrofálním suchu je dobré dokrmovat i cukerným roztokem. Čmeláci mohou konzumovat i včelí med, to se ale nedoporučuje s ohledem na choroby, kterými se mohou od včel nakazit (člověku jsou neškodné, tak se na ně med nikdy netestuje). Lepší je k dokrmování použít roztok vody, cukru a fruktózy v poměru 2:2:1, cukry rozmícháváme ve studené vodě, případně pouze roztok čisté fruktózy. Cukerný roztok můžeme dát do krmítka – plastové zkumavky, kterou lze koupit v jakékoliv lékárně, do které navrtáme 2-3 mm široký otvor. Zkumavku můžeme stabilizovat kouskem polystyrenu, aby ji čmeláci nepřevrhli.
Podzimní úklid
Na podzim, po zániku kolonie se musí úl pečlivě vyčistit. Obsah je nejlepší spálit, kvůli možnému obsahu parazitů, ale pozor! Některé královny mohou zůstat a zkoušet přezimovat uvnitř. Čištění tak provádíme dostatečně včasně, aby se probuzená královna mohla ještě posílit na květech a opět se uložit ke spánku někde jinde. Stěny úlu je nejlepší opálit horkovzdušnou pistolí. Pro trvanlivost úlu je dobré obnovit ochranný nátěr, pokud jej provedeme na podzim, do jara vyčichne a nebude tak nové rodince vadit.