Zajímá vás, jak docílit, aby čmelín obsadili čmeláci? Nebo čmelín již máte a nedaří se vám ho zabydlet? Tak právě pro vás jsou určeny následující řádky.

Příprava čmelínu

Příprava čmelínu je zásadní věc. Čmeláci si neumí sami sehnat hnízdní materiál a tak jej musí mít již připravený. Základem je kvalitní čmelín, na toto téma si můžete přečíst tento článek na mám blogu. Výstelka ve čmelínu musí být nadýchaná jako peřinka, jemně nacupovaná na malé kousky, které necháte volně dopadat do vnitřního prostoru do výšky cca 1/2 až 2/3 výšky vnitřního prostoru. Nejjednodušší je používat surovou bavlnu, výčes krátkých vláken, lze použít další materiály ale pozor, aby neobsahovaly dlouhá vlákna, do kterých se mohou čmeláci zamotat a umřít. Právě úprava vnitřního prostoru bývá často příčinou, proč se čmeláci neusadí. Zkusit výstelku přecupovat na menší kousky nikdy neuškodí a může k usazení výrazně přispět.

Samovolné obsazení úlu

Na jaře vyletí matky, které hledají místo k zahnízdění. Čmeláci k hnízdění vyhledávají už prostor, který jim někdo připravil předtím, nejčastěji se jedná o hnízda myší a dalších hlodavců, ptáků, krtků, ale i opuštěné a stále použitelné hnízdo čmeláků. Právě z tohoto důvodu nový čmelín čmeláci často vůbec nenajdou, primárně totiž hledají podle pachu a nový čmelín žádný atraktivní pach nenabízí.

Při postavení nového úlu na zahradu dojde k samovolnému usídlení zhruba jen u každého desátého. Šanci můžeme zvýšit, pokud co nejdříve na jaře sledujeme pohyb hledajících matek a do míst, kde se často vyskytují a déle zdržují, úl podstrčíme. Samovolnému osídlení můžeme také dopomoct tím, že čmelínu dodáme ten správný pach, viz. následující odstavec Lákadlo na matku.

Pokud se nám povede odchovat nové matky, často se stává, že příští rok se některá do rodného úlku vrátí, nebo podle pachu nalezne úl úplně jiná cizí matka, potíže obsazením čmelínu odpadají.

Lákadlo na matku

Pokud nechceme matku odchytávat, nebo máme málo času na odchyt, můžeme šanci na samovolné usazení zvýšit tím správným pachem. Bylo experimentálně prokázáno, že čmelíny, do kterých byl umístěn zdroj myšího pachu jsou samovolně obsazovány mnohem častěji. Pomoci si tak můžeme trochou „použitých“ hoblin od myší z akvaristiky, vhodný zápach má ale i použitá výstelka od čmeláků. Zdroj pachu umisťujeme co nejblíže trubce, aby se pach mohl snadno dostat ven z otvoru, z tohoto důvodu používáme i kratší trubku, nejvíce 20-30 cm dlouhou.

Odchyt matky

Odchyt čmeláka
Šetrný odchyt začíná přiklopením hledající matky síťkou. Napnutím síťky se čmelák dostane do jejího vršku, protože letí za světlem.

Pokud chceme šanci na osídlení úlu ještě zvýšit, můžeme zvážit možnost odchytu hledající matky vhodnou síťkou a jejího umístění do úlku. Následující postup byl vyvinut zkušenými chovateli v koordinaci s odborníky z VÚP Troubsko.

Chytáme jen matky, které evidentně hledají hnízdiště, ty se v přírodě vyskytují od března do května a poznáme podle výrazného bzučení, pomalého a klikatého letu nízko při zemi, kde prozkoumávají skuliny a škvíry. Nikdy nechytáme matky z květů, případně pokud mají rousky pylu na zadním páru nohou!

Hledající matky snadno polapíme přikrytím síťkou na motýly k zemi nebo zdi. Po polapení zvedneme cíp síťky do vzduchu a matka automaticky letí za světlem a vyletí do vrcholu cípu, v něm potom rukou matku uzavřeme. Do síťky pak zasuneme zavaděč (injekční stříkačku 50 ml s uříznutou špičkou) a matku do něj opatrně přesuneme.

Pro úspěch usazení musíme udržet matku co nejvíce v klidu, zvláště začátečníci mívají problém s tím, že se při odchytu zadýchají. Dech člověka čmelák velmi dobře cítí a považuje jej za zvíře, před kterým je nutné utéct, matka tak ztratí hnízdící pud a snaží se uniknout. Na čmeláka se tak snažíme nedýchat, případně se osvědčilo při odchytu používat šálu či roušku přes ústa.

Odchyt čmeláka
Do síťky vložíme zavaděč a do toho postupně čmeláka nasuneme. Poté jemně zatřeseme zavaděčem tak, aby se pustil síťky a spadl na dno. Poté je možné zavaděč vyndat ze síťky a překrýt například prstem.

Je potřeba připomenout, že čmeláci se podle zákona nesmí odchytávat a chovat v zajetí. Chov v úlku ovšem není chovem v zajetí, matka se v úlku i při zavedení usídlí z vlastní vůle. Samotný proces odchytu a přenesení do úlku ale zabere jen několik minut (delší doba by ani neměla smysl, matka by se ze stresu neusadila). Při dodržení veškeré opatrnosti se jedná o proces šetrný a dal by se srovnat například s odchytem migrujících žab a jejich přenesení přes silnici.

Britská organizace na pomoc čmelákům – Bumblebee Conservation Trust – v kontrastu s naší legislativou k odchytu čmeláků dokonce otevřeně vyzývá a to čistě jen z důvodu monitoringu výskytu ohrožených druhů v přírodě.

Při pokusu o odchyt musíme mít na paměti, že čmelákovi nesmíme nijak ublížit! Matky nedržíme v úlu násilím, nezavíráme je přes noc, ani netransportujeme na delší vzdálenosti, při manipulaci dbáme na to, aby nedošlo k jakémukoliv poškození nohou, nebo křídel!

Zavedení do úlu

Odchyt čmeláka
Stažením síťky v její polovině uzavřeme čmeláka v jejím horním cípu.

Před zavedením do úlu musí být větrací otvor zavřený, jinak matka poletí za světlem a může se vyčerpat a zemřít. Také musíme mít jistotu, že v úlu ještě žádná matka nebydlí, to nehrozí, pokud je klapka zavřená, jestliže máme klapku otevřenou, raději den před odchytem umístíme do vchodu značku, abychom si ověřili, že otvorem nikdo nechodí.

Manipulace s matkou musí být maximálně klidná, stresovaná matka ztratí svůj hledací instinkt a úl odmítne! Zavaděč opatrně vyndáme ze síťky a zakryjeme rukou, přiložíme jej ke vchodu du úlu, matku pak necháme vlézt dovnitř. Pokud po delší době (1-2 minuty) nezaleze do úlu sama, pístem stříkačky velice postupně a opatrně zmenšujeme prostor.

Poté, co matka do úlku vleze, počkáme pár sekund, zda se nevrátí zpátky a pokud ne, vchod na 5 minut zacpeme, tak aby do něj nepronikalo světlo. Smyslem zacpání vchodu je, aby se matka v chodbičce neobrátila za světlem a dostala se  dovnitř úlu.

Vypuštění matky

Po otevření otvoru je dobré si počkat a sledovat chování matky. Matka obvykle vyleze do 5-30 minut, pokud tykadly ohmatává česno a poté se vznese, otočí se hlavou k úlu a z dálky několika cm si ho z několika stran prohlíží a pak se několika kroužky postupně vzdaluje, pozici úlu si zaměřuje, aby jej později našla. Pokud matka hned uletí nebo provede jen 2 – 3 kroužky, není šance na její návrat. Může se stát, že matka z úlu nevyleze ani po delší době. Pokud není již pozdní večerní hodina (a logicky nemá už důvod vylétávat), je příčinou obvykle to, že matka v úlu „usne“. Taková matka v něm určitě nezůstane. Pokud nevyleze do jedné hodiny, můžeme úl opatrně otevřít a v případě, že sedí na výstelce ji vypustit ven, případně ji dát na květ nebo přiložit víčko s roztokem cukru na posilnění a pustit.

Úspěch usazení

Pokud matka provede zaměřovací let, může se pak vrátit již za několik minut či hodin, ale klidně i za několik dnů. Pokud nějaká matka úl zaměří, minimálně 3 dny do úlu neusazujeme další matky a čekáme na návrat! Pokud by se spolu dvě matky setkaly, může dojít k souboji a usmrcení jedné nebo i obou matek! Abychom zjistili, že se matka vrátila, můžeme do otvoru vložit značku, například kousek listu nebo výstelky, ale tak, aby nezakrývala více než 1/3 otvoru. V případě, že se značka pohne, je velká šance, že je úl osídlen.

Úspěch osídlení touto metodou závisí na třech faktorech:

  1. Časnost odchytu – matky, které právě začaly hledat se usazují ochotněji, než ty, které hledají už nějaký čas. Při usazování v květnu se například může stát, že nabídneme úl třeba 20 matkám ale žádná úlek už nepřijme. Jedná se totiž mnohdy o tzv. „bludičky“, matky, které si nemohou založit hnízdo (nemoc) nebo o něj již přišly.
  2. Druh čmeláka – některé druhy se v úlech usazují mnohem snadněji, než jiné. Například čmelák skalní, luční, rokytový či rolní se v úlech usazuje poměrně ochotně, naopak hájový úly obvykle odmítá.
  3. Pohoda matky – čím méně je matka při zavádění do úlu rozrušena, tím ochotněji úl přijímá. Jakýkoliv zbytečný stres matce neprospěje a nám způsobí pouze zbytečnou ztrátu času.