Před roky, když se mě mě někdo zeptal, jestli se jeho čmeláci na zahradě uživí, říkal jsem že bez problémů, za potravou si totiž doletí klidně i 3 km. Od té doby jsem ovšem viděl několik příkladů, kdy hnízdo zkolabovalo hlady a tak to není úplně pravda. Například nyní za suchého počasí mají čmeláci problém posbírat dost nektaru a pylu, posekané louky bez deště stojí bez květů, nebo dorůstají jen velmi zvolna. Rostliny mají obecně za sucha méně nektaru.
Nejprve než se začneme bavit, jak poznat, kdy je dobré přikrmovat, shrňme si čím lze přikrmovat. Čmeláci přijímají potravu bílkovinnou (pyl), ze které vytvářejí „sušinu“ svých těl a cukry, které jim poskytují energii.
Pro bílkovinný příkrm existuje pouze jediná možnost a tou je čerstvý pyl. Čmeláci jsou velice citliví na kvalitu bílkovin a proto je lze přikrmovat pouze čerstvým pylem, případně zmrazeným. Použít lze například rousky ztracené na klapce tentýž den, případně je lze zmrazit na později. Pouze dělnice čmeláka zemního jsou schopné zpracovat i pyl horší kvality (např. sušený pyl). Pylem lze efektivně přikrmovat pouze pokud ho vložíme do hnízdní dutiny, což vylučuje příkrm matky v soliterní fázi, případně hnízd v počáteční fázi. Komůrka je v těch případech tak malá, že při snaze do ni vložit nádobku s pylem riskujeme poškození čmeláčího plodu. Vzácně dělnice pyl zkrmí i jinde než v hnízdní dutině, ale nelze s tím počítat. Příkrm pylem je dobré používat například pokud máme hnízdo napadené škůdci a vypreparujeme z něj zdravou část a vložíme do nové výstelky, v těchto případech dojde ke ztrátě části zásob a tak je pyl vítaným doplňkem pro opětovný rozjezd. Pro tyto případy je dobré mrazit rousky spadlé na klapce. Jinak je příkrm pylem zbytečný, pokud se přikrmí cukrem, dělnice mají více energie a mohou posbírat více pylu.
Na cukrový příkrm se nedoporučuje používat med, jelikož může obsahovat zárodky nemocí od včel, přenosných na čmeláky. Další možností je cukerný roztok fruktózy, nebo v nouzi obyčejného cukru. Lepší variantou je ale dobře vyladěný invert, cukerný roztok ve vhodných poměrech jednotlivých cukrů, používaný pro příkrm včely medonosné. Všechny tyto formy příkrmu mají několik nevýhod:
- Mohou začít kvasit a příjem zkvašeného cukru může způsobit čmelákům obtíže.
- Může dojít k jejich rozlití do výstelky.
- Čmeláci se mohou příkrmem upatlat.
Alternativou je cukrové těsto (např. zde), též používané pro přikrmování včel. Těsto odbourává většinu nevýhod tekutého příkrmu. Stačí ho napěchovat do většího víčka a je pro čmeláky bezpečné.
Jak poznat, kdy přikrmovat? Příkrm nese obecně i jistá rizika, přikrmovaná hnízda mohou předčasně dojít k závěru, že mají dost potravy na odchov pohlavních jedinců, což může zrychlit vývoj a hnízda jsou pak menší. Přikrmujeme tedy s mírou a pouze pokud je to nutné.
- V soliterní fázi, pokud hrozí silné mrazy (-2°C a méně, u choulostivějších druhů jako např. čmelák lesní i při teplotách okolo 4°C), nebo je série několika dnů za kterých nemohou čmeláci sbírat potravu (vytrvalý déšť, sněžení). PET víčko těsta u východu z trubky poskytne matce dostatek energie, aby hnízdní komůrku sama vytopila a nehrozilo, že ji dojdou zásoby a v nouzi vyletí a už se nevrátí, jelikož nenajde potravu.
- V případě dlouhodobého nedostatku potravy v krajině (extrémní sucho, najednou posekané všechny luční plochy, apod.). Předem je třeba říct, že se mi nikdy nestalo, aby zkolabovalo hlady hnízdo čmeláka zemního (ten je velmi přizpůsobivý co se potravních zdrojů týká) a u raných druhů je obecně malé nebezpečí, jelikož hnízda zesílí za potravního optima a mají dost dělnic, aby pozdější nepříznivé období přečkaly. Týká se to tedy především pozdnějších druhů jako je čmelák skalní, lesní, případně rolní i když u čmeláka rolního lze pozorovat, že hnízdo dokáže v nepříznivých podmínkách „zahibernovat“, tedy že omezí aktivitu a rozjede se až když je potravy více. V takovém případě těsto bohatě pokryje energetické náklady dělnic na výlety a ty tak mohou sehnat více potravy, případně létat pro ni dál. V případě suchého počasí lze přidat vedle těsta i vodu.
- Pokud se „poztrácejí“ dělnice. Občas se stane, že dojde k sérii nehod, dělnice jsou zlikvidovány predátory, nebo se jim stane osudný přejezd sekačky. V takovém případě je hnízdo oslabené a matka musí často opět začít létat. Dodáním cukru lze výrazně pomoci opět hnízdo „nakopnout“.
- Za zvážení stojí i další důvod, ač je to jen má spekulace, vezměte si například, že máte podařené hnízdo čmeláka zemního se stovkami dělnic. Takové hnízdo je schopno vyprodukovat stovky matek a samců a ty se po narození, respektive spáření musí pořádně nakrmit. Takové hnízdo konkuruje volně žijícím čmelákům a výrazně zabírá volné zdroje. Lze zvážit příkrm z „nesobeckých“ důvodů, tím že jim poskytneme dodatečnou potravu, nemusejí jí tolik získávat venku a uvolní se tak dodatečně potravní zdroje pro divoká hnízda čmeláků.
Pochopitelně, že nejlepší je nabídnout čmelákům přirozenou potravu – kvetoucí rostliny, ale hnízdo čmeláků vyžaduje často tolik potravy, že jejich potřeby nepokryje ani běžně velká zahrada, navíc větší druhy často nesbírají poblíž hnízda a tak potravu v blízkosti čmelínu vůbec nenavštěvují. Pro mnohé chovatele tak může být problém dostatek potravy zajistit.